I wonder, ...

Co je Godly play - ve zkratce 

Co je Godly Play?

Godly Play1 je forma náboženského vzdělávání pro děti (a dospělé), která má za cíl živý, existenciální vztah k biblické zvěsti, osobní spirituální růst a rozvíjení náboženského jazyka. V literatuře se stále znovu zdůrazňuje, že Godly Play musí člověk vidět a zažít, aby porozuměl. Písemné prezentace mohou zprostředkovat jen nedostatečný dojem z této biblické vyprávěcí didaktiky.

Rozvoj Godly Play začal před více než 35 lety v USA a jeho otcem je Jerome W. Berryman, farář Episkopální církve se vzděláním v Montessori pedagogice v Itálii. Berryman vyzkoušel svoji koncepci na dětských odděleních nemocnic, ve sboru, v nedělní škole a ve školách. Od počátku 90. let jsou k dispozici jeho knihy a doklady praxe.

Odůvodnit a vytvořit individuální vztah k Bohu

Teologie Godly Play je vedena přesvědčením, že Bůh tu chce být pro každého člověka a že tomuto daru odpovídá spirituální hledání, postoj hravého objevování a hlubokého údivu, vztah k Bohu co možná individuální. V procesu tohoto hraní, vyprávění a divení se respektují dospělí děti jako nábožensky samostatné a teologicky produktivní subjekty. Zvlášť ve vzdělávání v náboženském jazyce získávají děti nástroje, se kterými se učí vyjadřovat hloubky a výšky, smysl a tajemství vlastního života. Godly Play důvěřuje tomu, že křesťanský jazykový systém, biblické příběhy a symboly nejsou omezené na praxi nedělí v církvích, ale mají své existenciální hranice ve všední lidské, dětské zkušenosti světa. Přirozeně proto nemají děti o náboženských věcech jen mluvit nebo opakovat slyšenou řeč, ale musí mít možnost samy zkoumat prostor náboženského jazyka a utvářet ho.

Navázání na Marii Montessori

Pedagogika Godly Play navazuje na podstatné názory Marie Montessori a její žačky Sofie Cavalletti. Učební funkce je určována dětskou výzvou: "Pomoz mi, abych to dokázal sám." Z toho vyplývá nejdůležitější pedagogický úkol děti dobře pozorovat a pomocí struktur natolik podporovat jejich individuální procesy osvojování, které nabídnou co možná nejvyšší míru vlastní iniciativy a subjektivní svobody v bytí spolu s druhými. "Svoboda" tedy znamená pomoci dětem v konstruktivním sebe směrování, protože se naučily, kdo jsou, kam jdou a jak tam mohou dojít. Tomu slouží koncept prostoru, trojrozměrné vyprávění (verbální, nonverbální, materiálové), zacházení s časem a mnoho jiných aspektů.

Klíčová slova "I wonder"

Hře jako dítěti přiměřené formě učení je přiřčen zvláštní význam. Pro prezentaci příběhu a pro rozhovor je typické, že daný předmět učení je prezentován, ev. uzavírán otevřenými otázkami, které vždy začínají slovy I wonder. Tato mnohovrstevná anglická formulace obsahuje jak lidské otázky, tak také teologický údiv. V češtině nemá přímý ekvivalent,

můžeme říci: "Kdo ví, co by toto mohlo být...", "Co si myslíte, která část příběhu je nejdůležitější...", "Ptám se, kde jste vy sami v tomto příběhu..". Tato "technika wondering" zve posluchače a posluchačky, aby se zcela naklonili k příběhu a uplatnili jej na sebe. I wonder dává pedagogicko-teologickému konceptu Godly Play precizní vyjádření.

Prostor – místnost

Ztvárnění prostoru je centrální součást v Montessori tradici. Všechen mobiliář je v přiměřené velikosti a tvaru ve výšce očí dětí. U Godly Play jsou v policích kolem dokola připravené, pro každý příběh (např. podobenství) nebo každé téma (např. křest) speciálně zhotovené, esteticky vysoce hodnotné materiály a postavy - z textilu nebo ze dřeva na podnosech, v krabicích nebo v ošatkách. Tak jsou děti, když sedí na zemi v kruhu nebo se kreativně vyjadřují, neustále obklopeny dalšími, známými nebo ještě neznámými příběhy a učí se v nich samostatně pohybovat. Děti jsou povzbuzovány, aby v zacházení s prostorem a materiály zaujímaly samy takový postoj, který vyjadřuje vážnost. Jeden roh může obsahovat také malý oltář, čtecí pult, kazatelnu, skříňky ze sakristie, a dávat tak dětem příležitost zkoumat hravou formou tyto symboly víry jinak vyhrazené duchovním.

Čas

K bezpodmínečným předpokladům samostatného intenzívního náboženského zkoumání a zkušenosti s Bohem patří také, že k tomu děti mají bezpečnou místnost. Tomu slouží také časová struktura v Godly Play s opakovanou pravidelností. Průběh následuje základní fáze bohoslužby. Jedna lekce Godly Play zahrnuje v ideálním případě 90-120 minut. Je ale dostatečně flexibilní, aby mohla být rozdělena podle situace na více setkání.

Setkání se zpravidla dělí do čtyř fází:

1. Vstoupit a utvořit kruh

Když děti přicházejí, jsou u dveří osobně pozdraveny. Jedna neobvyklá otázka signalizuje, že začíná zvláštní doba: "Jsi připraven - připravena?" Děti se usadí do společného kruhu na podlahu. V nenásilném rozhovoru si vyměňují novinky mezi sebou a s vypravěčem/ vypravěčkou a vrůstají do ticha, které vyjadřuje místnost.

2. Předložit/ prezentovat a odpovídat

Potom vypravěč/ka ukazuje dětem pomocí materiálů jeden příběh. Nábožensko-pedagogický koncept je ozřejmován prostředkem, který se většině vyprávěcích metodik zdá být cizí: aby nebylo rušeno samostatné setkání dětí s Bohem uprostřed příběhu a aby mohly do příběhu samy "vstoupit", vyvarovává se vypravěč/ka očního kontaktu s dětmi, zatímco vypráví. Na základě pečlivě elementarizovaného vyprávěcího schématu tady vzniká hutná, koncentrovaná pozornost, podporovaná úspornou gestikou.

3. Vyjadřovací – kreativní fáze

Na příběh navazuje fáze, ve které se dospělí a děti v rozhovoru nad aspekty slyšeného a viděného "diví" (viz výše). Hodnocení se vyvarují. Každé uvažování je přípustné a také nápady, které se zdají být mimo téma, jsou přátelsky vítány. Jediné vyjádření s vybízecím charakterem je závěrečné pozvání dětem, aby si našly svoji "práci". K tomu si volí mezi širokou paletou kreativních nebo herních materiálů či používají materiály z dnešního příběhu či nějakého jiného příběhu vlastním způsobem. Předpřipravené kutění nebo pracovní listy k tomu nepatří. Šíře nabízených možností odpovídá individualitě

v upřednostněném učebním chování dětí a zajišťuje, že se děti nebudou zabývat problémy, které jim připraví dospělí, ale budou pracovat na svých vlastních tématech. Pokud čas nestačí, ponechají se výtvory na vyvýšené polici až do příští příležitosti. Aby se dalo vyvarovat tlaku na výkon nebo na výtvor, vede se o produktech práce řeč, jen pokud si to dítě přeje.

4. Slavnost a požehnání

Nakonec se skupina vrátí do kruhu, aby slyšela modlitbu nebo ji vyslovila a společně slavila symbolickou slavnost (nějaké sušenky a džus). Každé dítě opouští místnost pro zvláštní zkušenosti s osobním pozdravem a požehnáním.

Příběhy

Jerome Berryman dělí příběhy k prezentaci do tří skupin. Následující krátká charakteristika má také ozřejmit, že se Godly Play hluboce dotýká i dospělých a jejich vývoj víry může posouvat dopředu hravým způsobem jako u dětí. Na pozadí bohaté životní zkušenosti dosahují dospělí ve slyšení a odpovědích je samotné překvapující existenciální hloubky.

v Příběhy víry ze Starého a Nového zákona

Příběhy víry chtějí dětem zprostředkovat pocit pro jednotu a identitu v křesťanské víře. Zvou děti, aby se staly samy částí tohoto příběhu. Ukazují zážitky s Bohem (např. Abraham a Sára) jako pokračující hru hledání a nalézání. Některé z těchto příběhů se odehrávají na malé poušti, v mobilním boxu s pískem či v pouštním vaku.

v Podobenství

Podobenství dělají nad našimi všedními životními zvyky otázky, vyžadují naši kreativní interpretaci a dávají nám podněty k novému důvěřování. Materiály pro podobenství jsou uchovávány ve zlatých krabicích, aby symbolizovaly, že jsou dary, ale také někdy zůstávají našemu porozumění uzavřené.

v Liturgická jednání

Liturgická jednání směřují k interpretaci toho, co je ukázáno v příbězích víry a v podobenstvích. Chtějí spojovat čas života a prostoru, jako např. ve křtu, eucharistii - Večeři Páně a v církevním roce. Tato skupina příběhů potřebuje největší šíři variací s ohledem na konfesijní a náboženské tradice, ve kterých se pracuje s Godly Play.

Čtení a psaní se nepředpokládá

Uspořádání materiálů v policích podporuje jak historické porozumění příběhům, tak liturgickou orientaci, aniž by k tomu děti potřebovaly umět číst a psát. Díky tomu se Godly Play hodí také pro předškolní děti nebo pro děti s postižením. Zvláštní, tzv. "fokus-regál" či police zaměření na čelní straně místnosti směřuje vizuální pozornost dětí na centrální obrazy a ideje křesťanské víry - např. jsou tu stále přítomné jesličky, žehnající Zmrtvýchvstalý - a na podstatné sekundární výrazové formy, např. církevní rok, shromáždění osob u dobrého pastýře.

Textové podklady

Skripta k těmto příběhům – vyprávěním vyvinul Berryman v desetiletí trvajícím zkoušení s dětskými skupinami. Se zveřejněním slovně vypracovaných vydání vyprovokoval

Berryman výtku vůči koncepční strnulosti a současně odstřiženému nábožensky-pedagogickému samostatnému výkonu těch, kteří s konceptem pracují. Tato kritika je natolik oprávněná, když odkazuje na možný povrchní použití biblického textu. Celkově ale sahá kritika příliš blízko. Berrymanovy texty je třeba chápat jako návrhy na učení se "do paměti" namísto "nazpaměť". To souvisí s jeho vysokou pozorností pro spiritualitu vypravěče/ vypravěčky. Podivný úkol "naučit" se v podstatě "cizí" text prohlubuje osobní vyrovnávání se a existenciální pronikání věci, podporuje vlastní otevření tradice právě tak navenek a je důležitým předpokladem, aby byly vzaty v úvahu odpovídající proměny při vyprávění příběhu, aniž by se ztratila hloubka rozkrytí významu. Totéž platí také pro ty Godly Play materiály, které vyvinul Berryman sám.

Osoby

Na jedné hodině Godly Play se podílejí dvě osoby. Oba se v různých rolích podílejí na tom, že děti nacházejí prostor pro svůj spirituální rozvoj.

Osoba vypravěče/ vypravěčky

Vyprávějící osoba je zde k dispozici všemu, co se odehrává v kruhu dětí, zvlášť pro prezentaci příběhu. Její způsob, jakým "vytváří" spirituální prostor, ale poté sama "jde z cesty", staví běžné vyučování jako otázku a důvěřuje ve své vlastní činění a v sílu biblických příběhů. Proto, a také aby uměl zacházet s psychologickými přenosovými mechanismy, potřebuje vypravěč/ka vlastní čas přípravy.

Osoba u dveří/ průvodce

Dveřník-průvodce je zde k dispozici všemu, co se odehrává vně kruhu dětí. Má na starosti situaci na prahu dveří (kontakt s rodiči a dětmi při příchodu a odchodu). Kde se nějakému dítěti nedaří se soustředit, pomáhá mu a ostatním tím, že se posadí vedle něj nebo si je vezme k sobě. Podporuje děti ve výběru kreativního materiálu a stará se o další fyzické potřeby.

Godly Play v České republice

V současné době se práce v této koncepci rozvíjí ze skromných počátků, utváří se pracovní skupina, složená z učitelů a pracovníků s dětmi; z několika denominací křesťanských církví. Textové materiály jsou překládány z německých, které vycházely od roku 2006. Vzdělávání se realizuje v návaznosti na společnost Godly Play e.V. deutsch, současně již Godly Play Česká republika, z. ú., patří do celosvětové sítě Godly Play Foundation.

Internetová podpora: www.godlyplay-cz.cz https://www.godlyplayfoundation.org, www.godlyplay.org, www.godlyplay.com, www.godlyplay.org.uk, www.godlyplay.de.

Zpracováno podle Godly Play Handreichung zur Einführungsgestaltung, materiálu k úvodnímu seznámení se s metodou, od autora MARTINA STEINHÄUSERA a s jeho svolením, vydaného spolkem Godly Play e. V. Deutsch. Moritzburg, 9/2013.t...